Sociomapování voličských preferencí – prezidentské volby

 13.1.2020, Praha, Mgr. Martin Vinš

Dnes jsou tomu dva roky, kdy se občanům České republiky otevřely volební místnosti ku příležitosti historicky druhé přímé volby hlavy státu. Samotná volba prezidenta se těšila velkému zájmu obyvatel, což se promítlo také ve vysoké volební účasti. Celkem se o post hlavy státu ucházelo 9 osobností – J. Drahoš, M. Horáček, M. Zeman, P. Fischer, P. Hannig, M. Hilšer, J. Hynek, V. Kulhánek a M. Topolánek. Zatímco prvním třem se podařilo získat potřebných 50 000 podpisů pro občanskou kandidaturu, zbytek uchazečů podepřelo svoji účast o podporu poslanců a senátorů.

I přes vyšší počet uchazečů bylo pro podobu volby určující zejména rozhodnutí dosavadní hlavy státu svůj mandát obhájit. Prezident Zeman byl hlavním favoritem voleb s širokou podporou voličů. Jeho postup do druhého kola očekávaly všechny hlavní předvolební průzkumy a vyšší šanci na výhru mu připisovaly i sázkové kanceláře. Zeman tak byl považován za automatického účastníka 2. kola a zájem se upínal zejména na jméno jeho soupeře. To se projevilo také v kampaních samotných kandidátů, kteří se vůči Zemanovi vymezovali. Výjimkou v tomto ohledu byl pouze P.Hannig, jenž při oznámení své kandidatury uvedl, že hodlá pokračovat ve stopách dosavadního prezidenta.

Přestože se podpora jednotlivých kandidátů napříč předvolebními výzkumy různě proměňovala, všechny hovořily od samotného počátku jen o dvou možných vyzyvatelích dosavadní hlavy státu- J. Drahošovi a M. Horáčkovi. S blížícími se volbami se vedle těchto jmen začali v některých průzkumech objevovat také M. Hilšer a P. Fischer.

Pro lepší pochopení voleb jsme provedli sociomapovací analýzu voličských preferencí. Ta vychází z výzkumu CVVM z prosince 2017 a přináší nový způsob vizualizace a interpretace voličského chování. Čtení sociomapy je založeno na dvou základních atributech. Prvním je výška. Čím vyšší je pozice kandidáta na mapě (červená barva), tím dosáhl daný kandidát lepšího hodnocení. Naopak, nachází-li se kandidát níže (modrá barva), je jeho celkové hodnocení horší. Druhým klíčovým atributem je vzdálenost. Čím blíže jsou si daní kandidáti, tím podobnější hodnocení u voličů získali. Naopak čím jsou od sebe daní kandidáti vzdálení více, jejich hodnocení je rozdílnější.

Podíváme-li se na výšku jednotlivých kandidátů je patrné, že největšími favority pro postup do druhého kola byli J. Drahoš a M. Zeman. Právě tito kandidáti kolem sebe utváří 2 voličské tábory, které se základním způsobem od sebe liší. “Zemanův tábor“ tvoří pouze M. Zeman. Osamocenost Miloše Zemana nám přináší 2 zajímavé poznatky. Zaprvé, klíčovým tématem volby bylo zhodnocení mandátu prezidenta Zemana a ne/spokojenost s ním. Zadruhé, M. Zeman neměl vůči sobě ideově podobného konkurenta. Sympatizanti Miloše Zemana tak v drtivé většině neměli vůči svému kandidátovi jakoukoli alternativu. Naopak ve druhém táboře se nachází v těsné blízkosti několik kandidátů. Příznivci J. Drahoše tak měli vůči svému hlavnímu kandidátovi také alternativy v podobě Fischera, Hilšera a Horáčka. Blízkost těchto kandidátů dokazuje roztříštěnost opozice vůči M. Zemanovi, ve které neexistuje jednoznačný profil voličstva jednotlivých kandidátů a ve které si kandidáti mezi sebou “kradou“ hlasy. Lze však zároveň očekávat, že postupující kandidát z tohoto tábora s vysokou pravděpodobností získá většinu hlasů poražených kandidátů v jeho blízkosti.

 

Výstup námi provedené analýzy se potvrdil a dle očekávání do druhého kola postoupili M. Zeman a J. Drahoš. Přestože dosavadní hlava státu získala téměř o 12 % hlasů více než jeho soupeř, zda bude tento náskok M. Zemanovi stačit jisté nebylo. Důvody této nejistoty jsou zejména dva. Prvním je samotná povaha dvoukolového většinového volebního systému. První a druhé kolo se totiž zásadním způsobem liší. Zatímco v prvním kole vyhrávají zpravidla lidé se širokou podporou, druhé kolo má tendenci trestat kontroverzní osobnosti na úkor konsenzuálnějších kandidátů. Úspěch v prvním kole tak nemusí korespondovat s vítězstvím v kole druhém. Důvodem je tzv. protestní hlasování, kdy občané záměrně volí proti jednomu z kandidátů. Druhým důvodem bylo chování voličů ostatních kandidátů. Drahoše podpořila většina poražených soupeřů prvního kola (Fisher, Horáček, Hilšer, Topolánek a Kulhánek). Zeman tak sice měl náskok z prvního kola, nicméně kdyby se voliči plně drželi doporučení svých favoritů z prvního kola, Drahošova podpora by se blížila 60 % a přinesla by mu vítězství. Nicméně naprostá loajalita je v praxi nemyslitelná a nelze tak sčítat absolutní čísla podpory kandidátů. Některým podporovatelům Horáčka, Fischera, Hilšera, Topolánka či Kulhánka z prvního kola mohl být při dané nabídce kandidátů přijatelnější Zeman než Drahoš. Dosavadní hlavě státu se navíc podařilo také získat na svoji stranu nerozhodnuté voliče. Výsledkem těchto okolností bylo, že Miloš Zeman získal v konečném součtu o 150 000 hlasů více než jeho konkurent a obhájil post prezidenta na dobu dalších 5 let.